Pod peřinou

Žena

poodhrnu peřinku
vkládám se mezi tebe
líbám tvoji jeskyňku
uvádíš mne do nebe

v rytmu malém pánev reaguje
z retů uniká ti sten
vzrušením bříško se pohupuje
prožíváme krásný sen

dlaně kloužou ti po těle
nemohou nabažit se jej
ty oddáváš se mi cele
v náručí tvém je mi hej

* *

Já vám povím, že si s námi Matka příroda pěkně zahrála, když akt páření přeměnila na lásku a touhy. Tedy, ne že bych byl proti, ale rozumově vzato, co by odpadlo bolení hlav (na ten jeden týden v roce by se manželky i těšily), zmizely by reklamy na "bezpečně s křidélky", ubylo by znásilnění mimo období říje, a hlavně by poetové neplácali časem na vymýšlení pochybných děl a uvolněné mozkové kapacity by mohly přemýšlet třeba nad bojem s rakovinou či třeba, jak v brzké době nahradit fosilní paliva. Tedy, Příroda se u nás trochu sekla, ale zase je to příjemné. Občas a chvilku :)