mutil poeta: Opět sám

Vítám vás u mutila poety

Poetův autorský blog. No, to je snad trochu přehnané. Necítím se být básníkem. Naopak slovo báseň v mém podání dávám do velkých uvozovek. Přesto zde chci zveřejnit vše, co můj chorý mozek vypotí (jak říkával blahé paměti náš třídní profesor). Většinovou inspirací mých veršíků je žena a vztah. Tak ať se vám alespoň některé dílko líbí a přinese úsměv a potěšení, zrovna tak jako mně při jeho psaní. * * * Objevil jsem umělou inteligenci, s jejíž dopomocí oživuji některé mé (a nejen mé) texty hudbou a zpěvem.

Láska má jistě velký význam, jen bych rád věděl jaký.
Oscar Wilde

pátek 6. března 2009

Opět sám

Samota

ve staré moudrosti stojí
to taková podpůrná je hůlka
že každá ztráta se zhojí
i když z páru zůstane jen půlka

znovu samota mne drásá
na duši mne bolí, nový mám šrám
opustila mne tvá krása
na pouti světem už opět jdu sám

ve staré moudrosti stojí …
ano, to svatá je pravda, vím
teď ale ta ztráta bolí
zdali Smrtce někdy odpustím?

já miloval tě, lásko, vroucně
tak jako žádnou jinou dosud
pěst svírá se nemohoucně
samota je pravý můj osud

* *

Ale ne, nikdo mi neumřel. Tyto lednové veršíky jen maskují rozchod do podoby Smrtky. Vždyť každým rozchodem v nás něco malého umře. Kolikrát za život lze pořádat takový malý funus?

Oproti originálním veršům mírně upravená píseň vložena v listopadu '24.