Poetův autorský blog. No, to je snad trochu přehnané. Necítím se být básníkem. Naopak slovo báseň v mém podání dávám do velkých uvozovek. Přesto zde chci zveřejnit vše, co můj chorý mozek vypotí (jak říkával blahé paměti náš třídní profesor). Většinovou inspirací mých veršíků je žena a vztah. Tak ať se vám alespoň některé dílko líbí a přinese úsměv a potěšení, zrovna tak jako mně při jeho psaní. * * *
Objevil jsem umělou inteligenci, s jejíž dopomocí oživuji některé mé (a nejen mé) texty hudbou a zpěvem.
Láska má jistě velký význam, jen bych rád věděl jaký. Oscar Wilde
zapadlo sluníčko, má milá holčičko zapadlo sluníčko za černý les copak jsi holčičko, má milá kočičko copak jsi dělala asi tak dnes
když vyšla denice, já už šla z vesnice když vyšla denice, já už žala trávu na louce u lesa, já hloupá velice na louce u lesa měla tě plnou hlavu
včera jsi nepřišel, mé srdce neslyšel včera jsi nepřišel, neťukal na okénko mé oči slzely, s jinou tě kdos viděl mé oči slzely, smutné mám srdénko
nehledám výmluvy, byť jsou to pomluvy nehledám výmluvy, já spal v arestu já popral se ve městě, když namísto domluvy já popral se, když bránil jsem tebe, svou nevěstu
zapadlo sluníčko, má milá holčičko zapadlo sluníčko za černý les můžu má holčičko, má krásná kočičko můžu má holčičko zaťukat dnes?
jak vězeň připadám si z pevnosti If to pro tebe měl jsem se prokopat dřív nejsem ale Dantes, ty nejsi Mercedes
přesto se naše rety dotkly dnes
já připadal si jak slavný ten trosečník žes přistoupila ke mně, za to tobě dík sic nejsem Robinson, ni ty nejsi Pátek úsměvy, doteky, to je pro mne svátek
chtěl bych být ten detektiv, co vyřeší všecko zatím jsem neznalý, jak malé děcko Holmesem nejsem já, ty Watson nejsi ani zjistíme, co bude, až budeme sami?
jak vězeň připadám si z pevnosti If to pro tebe měl jsem se prokopat dřív jak vězeň z pevnosti oné si připadám z kobky jsem utekl, teď před sebou tě mám
uctíváme pannu svatou prý Bůh byl synu tátou ten pak nesl si svůj kříž Ješua on, Ježíš
uctíváme Marii syn obětoval se jí za lidi tam na kopečku Golgotě visel jak hrneček na plotě
já Marušku téže mám té huběnku svou dám s tou já mívám veselo když přitiskne se na tělo
Marušce své se kloním o lásku její hodně stojím nemusí být ona svatá třeba budu brzy táta
já Marušku téže mám té svou lásku dám nemusí být ona svatá budeme my máma, táta
* *
I když je zrovna čas Velikonoc, tak ono dílko nepojednává o zázraku zmrtvýchvstání, ale o Maruškách, o jméně, které zvolna opouští naše domovy, jsa vytlačováno jmény modernějšími. Obě moje babičky byly Marie, teta je Marie, mám pár hodně dospělých kamarádek toho jména, ale nějak si nevzpomínám, že bych slyšel před domem nějakou maminku volat na Marušku. Ty už brzy budou asi jen v těch hezkých pohádkách.
hlava bolí, oči slzí kašel zní až před náš dům rýmička, ta se mě drží hořím, mám třicet sedum
v dobrém na mne vzpomínejte když nepřežil bych náhodou třicet sedm, se nesmějte dýchám jako pod vodou
(tedy špatně)
to jsou tedy věci ale jak útočí virusy sotva žiju, mám na mále cpu si citron do pusy
v dobrém na mne vzpomínejte když nepřežil bych náhodou třicet sedm, se nesmějte dýchám jako pod vodou
(tedy špatně)
loučím se já tedy nyní neb rýma dráždí mi můj nos trpím jako chlapi jiní nikdo nepolituje mne dost
v dobrém na mne vzpomínejte když nepřežil bych náhodou třicet sedm, se nesmějte
dýchám jako pod vodou
(tedy špatně)
* *
Jj, je to tak. I já jsem se potkal s rýmičkou, což v tomto divokém počasi asi není překvapení. A protože jsem si teď naměřil oněch 37 °C, tak jsem si napsal mírně ironickou, zamířenou do našich chlapských řad. 😉
Jj, už nám zase běží ono hektické období svátků klidu a míru. Mír bohužel nedaleko není a klid v nabitých obchodech taky moc není. Tedy dle stresoměru v hodinkách. 😀
Tak jsem si řekl, že bych mohl napsat taky něco jiného, než lásku, milování. A vzniklo Tango, byť ta mrška láska tam přeci jen trochu pronikla. Aby ne, při tak smyslném tanci, že.
probuzení ti snad zlepší trošku říkám si však otázku není lepší pusa místo obrázku? řekni, lásko má! namaluji slunce v řece příroda je krásná přece příroda a ty též až probudíš se, klidně lež dám ti obraz, človíčku a pak taky hubičku budeš ráda, lásko má?
zapadlo dřív slunko už do lože se těší muž že přitočí se ke své ženě zas dýchat bude se blaženě tys ta žena, já muž ten jsem tvou láskou obdařen než zamknem oči, než budem spát chci tě líbat, chci milovat jsi můj život, milá moje a už líbám rety tvoje jsi tak sladká, lásko, moc miluji tě, dobrou noc
škoda vín, jež se rozlijí škoda úst, co víno nepijí škoda retů, které políbení míjí smutno lidem, co bez lásky žijí své píši tobě veršíky že políbit chci tvé rtíky že do očí chci ti hledět vedle tebe sedět, ležet na stolku tvé foto mám tomu pusu často posílám na svých tvé rety chci cítit však posílám verše, pozvání přečti je a přijď pak! popijeme vína sklenku polibky ti sladké dám pak pod tvojí rozhalenku se s dovolením podívám
* *
Víno se přeci jenlépe pije ve dvojici než samotnému, pravda?
daleko jsi, jak štíty And trčí tu tvá záda mám na kondora snad si hrát jak tu hradbu překonat a ty zas mne měla ráda?
nemusím ty ostré hřbety na kopečky jsem zvyklý z Čech na ty tvé chci ruce dát ústy tvoje rety sát pomalu se ruka šine, není spěch
* *
Jj, občas se to stane, že mezi vámi vyroste přehrada, někdy i vysoká jako andské štíty. Nezbývá pak, než se proměnit na kondora, který snad jediný dokáže ty Andy překonat.