Koupelnová

líbám tvé mokré nožky

praská mi na rtech pěna

pohled na tě je božský

růžová jsi jak z dlaždic stěna

hladím tvá stehna, bok

tvých ňader dotýkám se už

to je k lásce malý skok

neřekneš však "kuš"?

omeju ti tvoje záda

už se žíňka mydlí

nestydíš se, snad jsi ráda

a pak, nejen kdo židli má

i v loži se bydlí

Neděle šedá

nebe je šedivé 
ba i ptáci mlčí
nemám ni sny vábivé
propadám se do jámy vlčí

tvou lásku chtěl bych dnes tu mít
do vlásků tvých chci se ponořit
o neděli šedé sám jsem však
mysl moje jede, tvoří poetický brak

smutné je stále nebe
ba i ptáci tiše jsou
náhle vidím přicházet tebe
hezčí den bude zásluhou tvou

* *

Dnes bylo opravdu šedé nebe, a tak první sloka vznikla z mých niterných pocitů. A pak to sklouzlo opět do mých starých poetických kolejí. Já snad za to ani nemohu. 🙂