teď houpu se na kravatě
vata se mi vytratila
ztratila se zlatá žíla
nesnesu být chud a stár
tak vykouřil jsem cigár pár
dopil poslední svou whisku
a řek si, že zhoupnutí to risknu
neměl jsem rád bankrotáře
nechtěl vidět jejich tváře
jsem jeden z nich ale nýčko
místo saka nechci tričko
pověste ho vejš prý zpíval kdos
mně tu pěje jenom kos
v lese jsem snad nikdy nebyl sám
teď v klidu na stromě se houpám
žil jsem si bohatě
zkrátka jako ve vatě
vata se mi vytratila
štěstěna se obrátila
nesnesu být chud a stár
tak vykouřil jsem cigár pár
dopil lahev poslední
houpu se tu už pár dní
až najdeš mne tu kdos
u Boha za mne pros
aby shovívavě mě soudil
že život jsem si vzal
že jsem zbloudil
* *
Měl jsem dva kolegy, kteří neunesli nějaký ten životní zádrhel a odešli do lesa, aby z něj už nevyšli. Bohužel, i tohle se stává.
Tyto mé verše a následná píseň s nimi ale nemají nic společného. Vznikly vlastně náhodou, mimoděk, po hovoru na téma kravaty.
