Silvestrovské sms přání

jen pár hodin dělí nás
bychom psali nový čas
přeji prima zábavu
než rok hodíme za hlavu

ať ten nový je zas lepší
ať radost, láska v srdci těší
prostě přeji štěstí všem
ať je každý spokojen

Do r. 2016 vše nej přeje Mutil

            + + + + +

ještě chvilka, úsek malý
zbývá z roku co jsme znali
do půlnoci chvilička
pak cinkne šampus, sklenička
a než půjdem zase spát
2016 se bude psát

Hezkého Silvestra a v novém roce všechno co chceš a i něco navíc přeje Mutil

* *
     Dnes SMS létají vzduchem v tisících. Však i já jsem přispěl svojim dílem. Rozeslal a dávám i sem. Vždyť jsou pro všechny. :-)

     Děkuji všem, kteří letos občas nahlédli do mých veršovánek. Veliký dík letí zejména na Moravu, kde jsou lidičkové blízcí mému srdci. Mnoho štěstí v novém roce a snad se opět sejdeme.

Silvestrovské přání 2015

Hurá do nového roku

pár chvilek už zbývá jen
by rok zas byl pozměněn
dřív než přijde kuropění
pětka v šestku se nám změní

1. leden, první svátek
přijde za rachotu zátek
budou cinkat skleničky
padnou jistě hubičky

mnoho štěstí v novém roce
ať dobré nese ovoce
k štěstí také zdraví patří
tož na dobrý rok, stačí za tři!


* *
A už zase budeme měnit letopočet. Kdo si na to má pořád zvykat. :)
Přeji všem, ať ten šestnáctý rok je lepší patnáctého, ať je dobrý a když bude chvalitebný či výborný, tak jen lépe.

Kouzelné Vánoce

a už přání píšu zas

Veselé Vánoce

přiblížil se Vánoc čas

přeji vám všem pohoděnku

kouzlo Vánoc, snížek venku

pohodu, klídek, taktéž zdraví

šupin pár, jak zvyk nám praví

u stromečku jenom štěstí

ať nehrozí nám život pěstí

to vám přeji, jasná věc

pozor na štědrovečerní dlabanec!

* *

     Po pravdě řečeno jsem neměl moc vánoční náladu a nedokázal jsem se přinutit zapnout pc a popřát zde příjemné prožití svátků. Jen jsem rozeslal pár sms. Alespoň dodatečně sem jednu dám.

     Tak toho sněhu jsme se nedočkali, ale snad jinak kouzelné Vánoce byly. Někdy k tomu kouzlu přispějí různé nápady, například jako tento s kouzelným pianem na nádraží v Chicagu.

video: youtube

Propustil bych Sirael

Sirael

každý den jsem starší, vím
bez břitvy už plesnivím
tělo stárne, však můj světe
pro lásku tu srdce tepe

chtěl bych ještě rozptýlení
pro srdce mé povzbuzení
pohladit zas záda holá
tak jak Amor po tom volá

rety kůži cejchy dát
jak muž ženu milovat
přitisknout se, stisk mít silný
omlouvám se jsem-li vilný

se mnou leží nahá Eva
obraz onen spát mi nedá
představa je žhavá láva
neodění horkost dává

chtěl bych nejen rozptýlení
chci společné probuzení
pro slzy rameno mít připravené
rámě co oporu dáti ženě

snění mít mi ale zbývá
na Sirael se jen dívám
na fluidum v rouše Evině
divák v soukromém svém kině

každý den jsem starší, vím
bez břitvy už plesnivím
tělo stárne, přesto ale
nechci dáti lásce vale

* *

     Není pravda, co by se na první pohled zdálo, není to o mně, i když bez břitvy jsem už taky plesnivec a o přitisknutí se se taky občas zamyslím. :-) Toto je úprava mých veršů psaných pro kohosi jiného. A protože jsem opět dlouho nevymyslel nic konkrétního pro sebe a blog a protože se mi to líbilo, tak jsem odebral jména, trochu pozměnil příběh a vložil i sem.

 

Doplněno o hudbu v září '24.

Nepeču!

Už se peče

bytem mi voní Vánoce
v domě se peče divoce
já na pečení ale peču
rád jsem, že své nohy vleču
koupím BeBe Dobré ráno
a budu mít vystaráno

* *

    

     Do bytu mi zavanula ona sladká vůně, jak se u některých sousedů už začalo s přípravou vánočního cukroví. Já tedy opravdu nebudu péci, při mém neumění to nebudu pokoušet, ale snad u bebeček neskončím, snad něco málo dostanu od synka. A co si budeme povídat, ono to sladké se stejně pak dlouho shazuje, že. :)

Do lásky jen oblečena

Pavel Pola - Akt VI

do lásky jen oblečena
do lásky a dlaní mých
silou citu rozrušena
když ji hladím po bocích

tiskne ke mně tělo svoje
cítí mého lásky žár
a já laskám ňadra dvoje
ústy prchá vzdechů pár

do lásky jen oblečena
do císařských nových šat
touží, taje moje žena
navždy chci ji míti rád

* *

     Přibližně před týdnem jsem v nějakém televizním pořadu slyšel větu: "Byla oblečena jen do lásky.", nebo tak nějak. Pro ucho poetovo to je nádherná věta a tak není divu, že jsem se k ní dnes vrátil a rozvedl ji do veršů.

     A mám s ní už i humorný zážitek. Protože už mi to moc nerýmuje a píšu sem velmi sporadicky, tak jsem chtěl z radosti ony veršíčky pro hezký den poslat kamarádce, která ráda čte mé rýmy, jenže díky překlepu v čísle odešla sms majitelce jiného mobilu (alespoň doufám :), na mužskou odpověď to nevypadalo). Snad se líbily i oné neznámé.

     Píseň doplněna v listopadu '24.

Bábovičky

Bílá bábovička s hnědou kaňkou

nemohu usnout, já vnímám tvůj dech
oddychuješ, spíš, ležíš na zádech

touha po tvém těle zas mne spaluje
představivost moje opět pracuje
v duchu hnědých kaněk líbám špičky
ňadra jsou jak dětské bábovičky
pro moje dlaně jsou ony pravé
vymýšlím na tě dál kroky hravé
pryč s pyžamem dolů, já mám na něj pifku
studovat chci totiž tvého těla křivku
moje rety chtějí líbat ladný bok
dopřej svému muži lásky malý lok

nejsi ale se mnou, ležíš na zádech
já nemohu usnout, poslouchám tvůj dech

tak dobrou!

* *
     Včera jsem psal kamarádce smsku, že Kladno hlásí chladno, a nevím jakou asociací vznikla druhý den tato říkanka. Že bych měl před očima ty bábovičky? :) Ale jaké, kamarádka bydlí daleko! :)
     Hledal jsem na netu obrázek takových těch plechových báboviček na písek z mého dětství. Nenašel. Současné umělohmotné tvary bohužel s ňadry nemají nic společného, tak vkládám jinou bábovičku. Vždyť stejně láska prochází žaludkem. :)

Jak si obléci ponožky

nebyla by rada

jak si já mám na nožky

když neohnu záda

obléci své ponožky?

 * *

     Tak mne po čase opět "vzala" záda. Ne tedy že bych zůstal v předklonu, ale někdy jsem k tomu neměl daleko, zvláště po delším sezení v křesle. Trochu jsem si vzpomněl na dobu, kdy jsem se nemohl po operacích kyčlí ohýbat a navlékat ponožky. Tak daleko to ještě nedošlo, s trochou sebezapření si je nazuji, ale napadlo mne, že bych se mohl podělit o malý trik, jak se dostat do ponožek, když se nemůžeme ohnout. Třeba to někomu pomůže.

Ručník podélně od okraje smotáme ke středu.

To  samé provedeme i z druhé strany.

Takto srolovaný ručník se vsune do ponožky skoro až do špičky.

Noha se položí do ručníku, ten táhneme k lýtku, chodidlo  vklouzne do ručníkového tunelu, který se vytvaruje podle nohy a zároveň táhne nahoru i ponožku.

 Noha je v ponožce.

Pokračujícím tahem vyklouzne ručník z ponožky a můžeme  pokračovat na druhé noze.

     Přeji každému, aby tuto radu nepotřeboval, ale když už by něco takového nastalo, tak snad tento trik pomůže.

foto: mutil

Vzpomínky

nedají spát mi vzpomínky
v tvých očích lásky plamínky
když tvou nahotu jsem líbal
štěstí večeřel jsem, snídal

chtěl bych dopřát tobě zas
při vrcholu sladký těla třas
líbat pupeny tvých ňader
prosím, ke mně zas kurs naber

přivezu tě domů k sobě
věnuji své dlaně tobě
vzpomínky změníme v realitu
vítej milá moje, jsi tu

* *

     Každý máme v sobě vzpomínky. Na dětství, na rodiče, na lidičky, kteří se nějak zapsali do našeho žití. A myslím, že se občas vynoří i vzpomínka po nějaké lásce, ať už té první či nějaké jiné, pozdější. Určitě vzpomínají človíčkové svobodní i s oddacím listem. 

     A protože patřím do první skupinky, tak jsem si mohl dovolit to přiznat a vložit sem tyto veršíky jako vzpomínku na anabáze retů mých. ;)

Tělesné povznesení

* *

     Tak tomuhle říkám poezie těla. Krása AcroYogy mne zaujala natolik, že jsem se rozhodl s vámi o ni rozdělit, tedy sdílet video z you tube. Já sám bych ale nemohl praktikovat, např. pozice lotosového květu by mi určitě vyhodila mé kyčelní náhrady. :) Ale hezky se na to dívá.

video: youtube

Každý měl by lásku mít (prvomájová)

každý měl by lásku mít

Rozkvetlá třešeň

dnes co by chtěl políbit
pod stromem s ní nyní stát
na věky své srdce dát

polibek ten mízu žene
potřebnou pro krásu ženě
a tak přeji nejen dneska
ať hubička na líc pleská

* *

     A už je tu zas, ten májový čas, kdy pod stromem dvojice se líbají a mnozí nostalgicky na ně se dívají. :)

     A ti co z důvodu věku mají ještě čas, tak ti se mohou zatím zaposlouchat do písně Judity Čeřovské. A vlastně nejen ti.

video: you tube

The Life of Flowers

* *

     Dnes jsem otevřel mailík, kde bylo napsáno jen Krásnééééé! a příloha. Otevřel jsem a opravdu krásné to je. Krásné video a pro mé uši i velmi krásná hudba. 

     A protože jsem originál našel i na you tube, tak se s vámi taky podělím. Možná to udělá radost i někomu dalšímu. Alespoň mně to pohladilo duši.

video: youtube

Velikonoční neděle

už se jistě z proutí

Želenické Velikonoce

tatar na tě kroutí
na tě, na tvé pozadí
co švihne a tak omladí

chceš však býti dospělá
bys bez bolesti seděla?
věnuj tomu vteřinku
zítra obleč peřinku

* *

Ano, ano, den mrskútu se opět přiblížil a páni kluci a "kluci" budou opět beztrestně omlazovat druhou polovinu naší populace. Skutečně omlazovat, neb to je účelem švihání dívčích a ženských zadních částí, kdy zelený vrbový proutek má předat svoji sílu, ohebnost a zdraví do jím "políbeného" těla. Proto se také hodovačce říká pomlázka, neboť (p)omlazuje. Proto "pomlázka" z všelijakých náhrad není pomlázka. Ale také se hodovačce říká tatar, žíla a jistě i jinak, podle krajového zvyku a nářečí. Můžete mne doplnit.

A peřinka pod kalhoty či sukni byla inspirována filmem pro pamětníky, ve kterém Jindřich Plachta "trestá" dvojčata za to, že přemalovala kozu na zebru, ale nejdříve zkontroluje, zda kluci mají na zadečku polštářek.

Ještě přidávám odkaz na zdobení kraslic. Dal jsem ho sem sice už před nějakou dobou, ale myslím, že opáčko není ku škodě.

A odkaz na želenickou galerii sem dávám proto, aby bylo vidět, že i ve středních Čechách "to" jde.

Na víčka

Slzy

posílám na víčka
co pod nimi slzička
posílám na víčka
jemný retů cit

aby ta holčička
co její jsou víčka
aby ta holčička
mohla v klidu snít

Kéž by se tvoje oči zalévaly jen slzičkami štěstí!

* *

   Svět kolem mne se tak trochu mění v slzavé údolí. Nemyslím tím jen moji osobní ztrátu, ale žaly, rmuty a boly zasahují i jiné lidičky kolem mne (i když jsou třeba stovky km daleko). 

   Nedávno mi v noci psala kamarádka mail, že jí cosi zase vehnalo slzy do očí, že je nějaká přecitlivělá (není divu, překopává se jí taky celý život). Jestli se jí lépe spalo nevím, ale moje odpověď ji prý alespoň na chvilku vehnala  úsměv do tváře, jak mi napsala druhý den.

   Není to tak dlouho, co jsme se s Lenkou ze Salaše bavili o tom, že pokud se byť jednomu človíčku nějaké naše veršíky zalíbí, tak se nepsaly zbytečně. Nejsem básník, píšu říkanky (vlastně ani ty už ne), to Leni je jiný kalibr, ale pokud mi někdo dá na srozuměnou, že se mu moje slůvka líbí, nebo že mu dokonce pomohla, tak jsem zase na měkko já, neb i já mám své údolíčko.

Kmotřička Smrt

přišla zas, ta smutku sestřička
sfoukla rázem plamen otcovy svíce
ta s kosou nezvaná kmotřička
nebude tlouci jeho srdce více

chodí stále kolem a kolem
na svou příležitost číhá
ta obchodnice s velkým bolem
jež všem lidem metr stříhá

* *
Tak a je to. Otec odjel v pátek ráno na vyšetření a dialýzu a netušil, že už se nevrátí a místo domů se vydá na cestu za maminkou. Po nepovedeném nápichu a následném pneumotoraxu zkolaboval, byl převezen na JIP, kde včera skonal.
Klid vašim duším, moji drazí.

foto: mutil

William Tell Overture

* *

Oldfilda, vlastně Oldfildy, mám rád už hodně dlouho, ale teprve dnes jsem objevil tuto vpravdě historickou nahrávku předehry Viléma Tella. Je pro mne zajímavá už jen tím, že už koncem sedmdesátek byl Mike vlastně one man capella, tedy formát, který je dnes na you tube dost populární. Třeba jako tento:

video: youtube

Ach jo!

Jaké se píše i?

   Ten povzdech není důsledkem oné smutné události v rodině, i když s ní trochu souvisí.

   O co se jedná? Včera jsem tak jedním uchem zaslechl z televize, že někdo navrhl povinnou školní docházku do osmnácti let a to z důvodu, že někteří patnáctiletí už nejdou dál do škol či učení a vlastně už po základní škole jsou nezaměstnaní. No, já bych to i podpořil, ale hlavně z důvodu, že by se omladina snad do těch osmnácti naučila česky, když jim na to nestačí patnáct let.

   Byl jsem  na pohřební službě pro tisk smutečního oznámení. Mladý zřízenec se pro jistotu zeptal, jestli chci parte. Pak jsme se při zadávání textu dostali ke jménům pozůstalých. Diktuji: "manžel V., synové V. a Bohumír". Mladík za počítačem poctivě píše "manžel V., synové V. a Bohum...". Vidím, že se zasekl a protože s tím Bohumírem mám věčně problémy (by mne zajímalo, zda i další  jmenovci jsou stále přejmenováváni na Bohumily, Bohuslavy, Bohdany a nevím ještě jaké Boh...), tak jsem chtěl zopakovat, jak se jmenuji. Než jsem stačil otevřít ústa, tak padla otázka: "Prosím, jaké se tam píše i, měkké nebo tvrdé?" 

   No, jsem zvyklý na tristní stav češtiny na internetových diskusích, ale zde, na tomto místě bych tedy předpokládal větší profesionalitu.

   Asi o měsíc dříve odvezla "rychlá" tátu na urgentní příjem. Přijel jsem tam také, čekal jsem na chodbě, abych se dozvěděl o jeho stavu. Byl večer a protože je dnes taková divná doba, tak po chvíli nastoupil na směnu mladík jako ostraha. Za nějakou dobu chtěl zapříst hovor a tak se zeptal, koho tu mám.

   "Jsem tu s otcem." Mladík pokýval hlavou a já se vrátil do svých myšlenek. Za chvíli se ale ozvalo: "S otcem, s otcem... To jako s tátou, jo?"

   Celkem chápu, že posametová generace neumí slovensky a neví, co je lopta, čučorietka, atrament atd., ale že už se česky nedomluvím s Čechem (byl to Čech, žádné šikmé oči, žádný přízvuk, nic), tak to je opravdu na prodloužení povinné školní docházky.

   Jestli ten úpadek mluveného a psaného slova bude dále pokračovat, tak se  opravdu brzy vrátíme o několik století zpět, kdy každý písař psal podle svého uvážení, neboť žádná pravidla nebyla a např. jeden název města byl třemi písaři napsán třikrát jinak. Asi budeme potřebovat nového Jana Husa k obnově pravidel a nové národní obrození, aby nám nezhynula česká mluva.

   Prostě, ach jo!

Mamince

oči zčervenalé od slz malinko
poslední slané Sbohem, maminko!
vzpomínky zůstanou mi pouhé jen
sladce spi svůj dlouhý sen

* *
Chtěl bych toho napsat víc, ale nemůžu, pro slzy moc nevidím.





foto: děda V. K., Hlubočky

Vladislav

Pořekadlo "Ten to sype jak z rukávu " v praxi

po roce zas přišel den
kdy je Vláďa veleben
proto teď metelesku blesku
posílám tuto smsku
ve které ti tisknu ruku
hezký svátek přeji, kluku






* *

     Dnes slaví Vladislav a tedy i můj kolega z kuželek. A protože mne Múza neustále opomíjí a já nejsem schopen cokoliv napsat, tak sem vkládám alespoň svou dnešní sms kamarádovi.

Do nového roku

do "ňjů" roku přání mám

Nový rok už vládne

to teď tobě posílám
ať se vede lépe už
ať je dvorný stále muž
ať je stálé i tvé zdraví
ať jsou noci taky hravý
ať vyplní se slůvka tato
to ti přeje Mutil, zlato

* *

Tak ještě jedno novoroční přání poslané smskou letité kamarádce a manželce mého velikého kamaráda a kolegy kuželkáře, proto si mohu dovolit ono zlaté oslovení.

Novoroční

Už je tady

půlnoc už se překulila
kohout ohlásil nám ráno zas
číslovka se proměnila
nastal prostě nový čas

neplatí se julínkovné
zdraží voda, co vše dál?
hudrati dnes není vhodné
sotva rok nám dnes začal

přeji štěstí, hlavně zdraví
to nejcennější je pro nás
je to pravda, jak se praví

Snad napíši sem brzy zas

* *

   Tak, a jedeme nanovo, jsme opět na začátku. Tedy jen roku. Nic jiného se nemaže, kontinuita dějů, konání a času, mnohde bohužel i blbosti, je zachována.

     Již jsem sice přál v posledním loňském příspěvku, ale rád si to zopakuji. Všechno nejlepší v tomto roce a hlavně zdraví! Vím o čem mluvím. ;-)