 |
| Křídla odlož pod polštář |
chybíš mi, to převelice
nyní tě chci, anděli
v nadýchané posteli
chci tě, milá, nedočkavě
tebe mám jen ve své hlavě
přijď a líbej rety, tvář
křídla odlož pod polštář
* *
A to je ten pokrok, pokrok, pokrok! jak pěla Jitka Molavcová.
Kdysi běhali s milostnými psaníčky za korunu pošťáci a na odpověď se čekalo. Dnes v rámci poplatku za intenetové připojení vlastně zdarma můžete psát "psaníčka" celý den a odpověď můžete mít takřka okamžitě. A pokud náhodou ten druhý není u klávesnice, tak ten první má abstinenční příznaky. A to je ten pokrok. :)
A na čem se pak spolu budete vznášet?!
OdpovědětVymazatKrásné je se vznášet, ale ono je krásné i klesat. A k tomu křídel netřeba. :))
OdpovědětVymazatMoc hezké verše.
OdpovědětVymazatDěkuji. :-)
OdpovědětVymazatDlouho tu nebyl komentík od Amelie. Ale je pravda, že jsem dloho nic nepřidal. Snad se to zlepší. ;-)