Veru
Chtěla bych malého medvídka
co kožich má z plyše
plakala bych do něj po nocích
sama a tiše.
co kožich má z plyše
plakala bych do něj po nocích
sama a tiše.
Měl by očka z porcelánu
upřené na mě stále
já už klidná moudrým pohledem
plakala bych dále.
upřené na mě stále
já už klidná moudrým pohledem
plakala bych dále.
A na bříšku žlutým ze sametu
přemůže mě spánek
hořké slzy osuší mi
jeho tlapka nebo noční vánek…
přemůže mě spánek
hořké slzy osuší mi
jeho tlapka nebo noční vánek…
 |
| Medvídek |
* *
Psáno mladinkou Veru ještě notný čas před dosažením plnoletosti. Ve své podstatě je to vlastně dětská tvorba, ale už zde je vidět talent.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Anonymní přihlášení neznamená, že se pisatel nemusí podepsat. Stačí jakkoliv. Za tento projev slušnosti děkuji.