mutil poeta: Zima

Vítám vás u mutila poety

Poetův autorský blog. No, to je snad trochu přehnané. Necítím se být básníkem. Naopak slovo báseň v mém podání dávám do velkých uvozovek. Přesto zde chci zveřejnit vše, co můj chorý mozek vypotí (jak říkával blahé paměti náš třídní profesor). Většinovou inspirací mých veršíků je žena a vztah. Tak ať se vám alespoň některé dílko líbí a přinese úsměv a potěšení, zrovna tak jako mně při jeho psaní. * * * Objevil jsem umělou inteligenci, s jejíž dopomocí oživuji některé mé (a nejen mé) texty hudbou a zpěvem.

Láska má jistě velký význam, jen bych rád věděl jaký.
Oscar Wilde

pátek 12. prosince 2008

Zima

Ledové květy

sluníčko svítilo,
třpytil se sníh,
na stráni za domem
vozil se smích

svítilo sluníčko,
smály se děti,
na oknech uvadly
ledové květy

sluníčko zapadá,
končí se den,
zima je pořádná,
jako zlý sen

zapadlo sluníčko,
zas tma je nad krajem,
chceš ohřát, holčičko?
... a ne teplým čajem? :)

* *

Je s podivem, že zrovna dnes jsem se probudil do zasněženého města a stále padá. Tak tahle říkanková patří k služebně starším. Vznikla v oné dlouhé zimě 06-07, v době, kdy jsem ještě o nějakém básnění nepřemýšlel. Vznikly tehdy jen první tři sloky. Čtvrtou, lehce poznamenanou "harašením", jsem dopsal vlastně až po roce, když jsem dílko uveřejňoval jinde. A v oslovení "holčičko" nehledejte pedofilii, přeci i s několika křížky na krku to jsou stále holky, ne?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Anonymní přihlášení neznamená, že se pisatel nemusí podepsat. Stačí jakkoliv. Za tento projev slušnosti děkuji.